Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej. Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život? Zač by mohl člověk získat zpět svůj život? Kdo se stydí za mne a za má slova v tomto zpronevěřilém a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde v slávě svého Otce se svatými anděly.“ Marek 8: 34-38
 
Zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě! Jak to chápete vy? Máte nějaký kříž, který nesete? Něco na tom bude, nemyslíte? Někdy to docela bolí u srdíčka, opravdu zapřít sám sebe, sebrat se a vzít svůj kříž. Ale vzít svůj kříž.. Někdy to může být těžké, nespat se svým přítelem/přítelkyní, být terčem posměchu. Uvědomujeme si pod jakou tíhou musel vzít Ježíš vzít kříž a nést ho, ta tíha je nepředstavitelná a my máme vzít JEN svůj kříž, vyznávat své hříchy a jít za Ježíšem.
 
Ano, je to těžké, .. Ale nemyslíme někdy při tom všem jen na sebe? Nejsme sobci? V dalších verších se píše právě o tom, že se máme vyloženě rozkrájet pro Ježíše a pro evangelium. 
 
Má otázka zní: Jsme opravdu tak akčí? Sloužíme Bohu celým svým srdcem nebo se necháváme ničit tímto světem? Já se přiznám, ano je to pro mne těžké, a stále musím bojovat za to, abych nelétala z extrému do extrému, z jedné půlky na druhou, z Božího království do zkaženého světa. Stále mám pocit, že i když se snažím sloužit jak nejvíc můžu, nestačí to, protože vím, že často upadá má mysl, která mě každodenně pohlcuje a brání mi to v ,,v mé práci pro Boha". A co přesně za to může, co může za ty úpadky? Nevěřící spolužáci, alkohol, sociální sítě a další (každý si asi najdeme něco své).
 
Pokusme se ale o to, abychom tu druhou polovinu přetvořili, přeměnili, abychom svět a lidi v něm začali měnit na Boží královstí. A chvi vás povzbudit k tomu, abyste se nestyděli za to, v koho věříte, o čem si čtete, ale naopak, abyste dali všem poznat to, jaké je pro vás žít s Kristem. Jaká je hloubka i výška, šířka i délka Boží lásky. Nenechávejme se svádět světem, vzchopme se, nebojme se mluvit s lidmi, společně se sdílet. Nikdy totiž nevíme ani dne, ani hodiny, kdy k nám přijde náš Spasitel. 
 
Přeji Vám skvělý pocit z toho, že už jen někdo vám vlízký začíná přemýšlet o Bohu jinak než před tím, že sezačně o vše zajímat a čte Bibli. 
Výsledek obrázku pro vezmi svůj kÅíž