Mision Izrael

Milí čtenáři,

dovolte mi, abych Vám pověděla něco málo o mé cestě do Izraele, konkrétně o nejsilnějším zážitku, který jsem zde mohla prožít.

V Izraeli jsme s mými přáteli navštívili spousta známých míst jako například: Betlém, Nazaret, Akko, Tel Aviv, Caesaera, rezervace Ein Gedi, pevnost Masada, Tibeiras a nebo třeba také Jeruzalém.. Vzpomínek ze všech těchto navštívených míst je opravdu moc.

Avšak chtěla bych se s vámi podělit o můj nejsilnější zážitek, který jsem prožila právě v Jeruzalémě. Výlet do Jeruzaléma jsme si totiž naplánovali na popeleční středu. Náš plán nám ale komplikovali demonstrace proti novele zákona, které se děli v pondělí a úterý po celé Izraeli a popravdě být v Jeruzaléme zrovna, když zde probíhá demonstrace, by mohlo být velmi nebezpečné.  Demonstrace se však ale uklidnili a ve středu již žádné nebyly, takže náš plán vyšel a my se mohli do Jeruzaléma vydat.

Musím říct, že o samotný Jeruzalém se Izraelci opravdu krásně starají, i když oficiálně to není jejich hlavní město. Všude je krásně čisto, každý den se zde umývá dlažba, nádraží je voňavé a člověk by tohle vůbec nemohl srovnat například s Prahou.

V Jeruzalémě, jak asi všichni víme, je toho spousty ke zhlédnutí, všechna místa jsou zde hezky vyznačena a jsou pro turisty přístupná. Když jsme vstoupili hlavní branou do části Starého Města Jeruzaléma, člověk měl takový zvláštní pocit, že je na místě, kde se dělo spousta věcí, o kterých si člověk četl zatím jen v Bibli a teď je na místě činu.

Postupně jsme procházeli městem, po jednotlivých památkách jako například věž krále Davida, stará tržnice, různé synagogy, místnost Poslední Večeře (kde stěží můžeme ovšem říct, že je to opravdu tato místnost), ale také jsme navštívili místo, kde se nachází hrob krále Davida. A právě v tento moment bych řekla, že začal člověk nasávat nepopsatelnou atmosféru. Vidět to, jak Židé chodí navštěvovat hrob svého krále a modlit se u něj, či dokonce jeho hrob líbat, bylo to opravdu zvláštní.

Vše se ale doslova stupňovalo a my jsme postupně došli až ke zdi nářků. Jak asi víte, zeď nářků je pozůstatkem části hradby jeruzalémského židovského chrámu. Pro Židy je to místo smutku nad zničením chrámu, pro ostatní křesťany má toto místo ale jiný význam. Lidé se zde ke zdi chodí modlit a předkládat zde své prosby (nářky). Už jen to, že vedle zdi je hned mešita, z toho člověka prostě mrazí. Opět je prostor u zdi rozdělen na mužskou a dámskou část. Muži se zde chodí spíš modlit do Chizkiášova tunelu než k samotné zdi, a ženy se modlí přímo u stěny.

 

Když jsem si sedla před samotnou zeď začala na mě padat nepopsatelná atmosféra, člověk z tohoto místa cítil, jak zde srší všechny ty modlitby, které tu kdy, kdo Bohu sdělil. Rozbrečela jsem se a začala jsem se také modlit, modlitbou v jazyku, který byl podobný hebrejštině, což bylo velmi krásné. Nakonec jsem napsala svou prosbu na papírek a z místa jsem odcházela naplněná Duchem Svatým.

Dále jsme pokračovali do zahrady Getsemane, u které se nacházel kostel, jenž byl opravdu tématicky vyzdoben, do barev jako černá a fialová. Člověk z tohoto místa cítil ten smutek, který zde Ježíš prožíval. Lidé se zde chovali velmi tiše a uctivě. Ze zahrady jsme pak rovnou vystoupali na Olivovou horu, která je posetá spousty hroby (lidé zde vyčkávají na příchod Pána) a také si zde mohl člověk užít krásný výhled na Jeruzalém – je to asi ten nejznámější pohled, který známe.

No a pak už nezbývalo nic jiného než procházet křížovou cestu po jednotlivých zastavení až na místo Golgoty a Ježíšova hrobu, kde je již vystavěn chrám. Chrám před, kterým a ve kterém, bylo úplně plno. Spousta bezohledných turistů a křesťanů, kteří se nešli podívat na místo, kde Ježíš zemřel, ale na místo jakési atrakce.. Lidé se v chrámu chovali bezohledně, mluvili jeden přes druhého nahlas a věci, které zde dělali byly pro mě hodně zvláštní. První věc, která byla hodně zvláštní, že u vstupu do chrámu byl nějaký kámen, na který všichni lili olej a pak v tom „vymáchali“ hrst růženců. Na místě Golgoty, kde byl otvor po kříži, zde lidé strkali fotky svých příbuzných. A takhle bych asi mohla pokračovat dál.. Ale všechno tohle, co jsem během asi 10ti minut stihla v chrámu vidět mě ničilo. Nezvládala jsem to, a proto jsem vyšla před chrám ven, kde jsem začala plakat.

Říkala jsem si, co by na to asi tak říkal Ježíš, proč se ti lidé chovají takto bezohledně – připadala jsem si spíš jak někde na tržišti. Bylo mi z toho velmi smutno. Protože já jsem toto místo vnímala úplně jinak. I když se samozřejmě v Bibli píše: „Není tu, byl vzkříšen!“, to bylo pro člověka velmi zvláštní. Protože přece všichni víme, že nikoho neuzdraví to, že se dotkne nějaké stěny, nebo jakéhokoliv „posvátného místa“, ale víme, že Ježíš Kristus má moc léčit nemocné a odpouštět hříchy kdekoliv a kdykoliv, jen stačí věřit.

I když po návštěvě Jeruzaléma člověk prožil spoustu takovýchto věcí, byl to pro mě velmi silný duchovní zážitek, protože pak se i v mém životě po dovolené začaly dít různé věci a Bůh mi odpověděl na některé životní otázky. Teď to samozřejmě nemyslím tak, že bychom všichni měli odjet do Izraele, aby nás to kompletně změnilo. Ale myslím si, že pokud člověk navštíví místa, o kterých jen četl v Bibli a najednou má možnost je navštívit, jeho víru to ještě více může upevnit a utvrdit v mnohých věcech.

Izrael je nádherná země, ale je i také hodně nebezpečná, po asi dvou týdnech, co jsem se vrátila se zde začaly dít věci. Na ulici neznámý člověk zastřelil lidi, které ani neznal. Byla tam snad největší demonstrace, za celou tu dobu... Zkrátka člověk prožil spoustu zážitků, ale také pod neuvěřitelnou Boží ochranou.